Last Light

 

​Malíř a grafik Jakub Uksa (1981) patří do silné generace pražských writerů, která na graffiti scénu nastoupila v polovině 90. let. Jeho vztah k písmu a pevně definovanému tvaru je daný i studiem užité grafiky. Právě při něm získal základy formálního vyjadřování, vybudovaného na kresbě a tradiční deskriptivní konstrukci. To a kontakt s dějinami umění mu pomohlo najít vlastní inspiraci i vizuální cestu a postupně úspěšně přejít hranici mezi ulicí a galerijním prostředím.

Jakub vždy inklinoval k přesným, čistým „štiplavým“ tvarům a blízký mu byl uvolněný trochu magický přístup. V nultých letech se zaměřil na 3D realizace v kultovním pražském klubu ROXY, začal se věnovat DJ-ingu a písmomalířství. Právě v této fázi u něj došlo k proměně priorit, když se místo k efektním barevným piecům přiklonil k náčrtům zaměřeným na celkové drama lámání tvarů a mystérium linie. 

 

​Zásadní impuls ohledně budování vlastního stylu přišel v roce 2006. Nové vizuální myšlení se projevilo i ve větším formátu pieců, jejich umísťování do výšky a „nočním efektu“, kdy bílá rozměrné lineární kresby naplno „rozsvítila“, zatímco běžné barevné realizace kolem tma pohlcovala. OBIC nechtěl být ovlivněný žádnou evropskou scénou a inspiraci čerpal z projevů silných starověkých a orientálních kultur. Hned první takový piece z roku 2008 měl písmeno I stylizované jako stupňovitou pyramidu z ptačí perspektivy. Nové monumentální lineární tagy volně odvozoval z detailů egyptské, mayské nebo sumerské kultury. Červená barva, která se u něj začala objevovat po roce 2010, je pro změnu ozvukem Japonska. ​
 

​Své práce důsledně vytvářel na místě bez skicování jako intuitivní freestyle. Vnímal je jako grafický rébus, kdy hlava musí pracovat vždy o pár tahů napřed, a teprve poslední racionálně umístěnou linkou se puristická kompozice sama logicky uzavře, aniž by bylo třeba k ní výtvarně cokoli dodávat. Kromě celkového tvaru, experimentoval i s „nervností“ linie, její šířkou a rovnoběžným zmnožováním. Občas tak dospěl až na hranici piktogramu. Šlo o proces - otevřenou řadu prací, v níž jedna iniciovala řešení té následující. 
 

​První plátna vystavil v roce 2015. Od počátku šlo o precizní do sebe zavinutá schémata založená na geometrizujícím tvarosloví, která přirozeně rozvíjela jeho práci ve veřejném prostoru. Jeho kompozice se ale brzy oprostily od sféry fontů a staly se  nezávislou platformou. Další možnosti přinesly proměna koloristického spektra, kde nechybějí ani metalické barvy, a pokusy s optickým otevřením plošné struktury do třetího rozměru. Jestli byly oporou prvních maleb ještě fragmenty pieců, v současné době Jakub Uksa vnímá čisté plátno jako neprobádaný kontinent. Ne náhodou tak svou práci označuje jako mapping (mapování) ve vžitém smyslu monitorování neznámého teritoria. Závěsný obraz je pro něj prostor, který musí být funkční jako celek, ale zároveň je budován s důrazem na řešení každé linie. Také tvorba obecně pro něj zůstává postupně rozvíjenou mentální cestou a navzájem podmíněným procesem.​

​
Obrazy Jakuba Uksy v mnoha ohledech klamou tělem. I když mohou vyvolávat pocit inženýrsky promyšlené a odosobněné účelnosti, jejich nedílnou součástí je improvizace a tajemství, neboť i když člověk ví, jak pracovat s mapou, stále jsou tu neočekávaná místa, která zjeví. V posledních letech do nich navíc prostřednictvím specifické barevnosti a tvarové podmíněnosti kóduje prvky osobní mytologie. Ty se nejčastěji vztahují k prostředím, spojených se silným emotivním prožitkem, ať je to polární záře, mír v rýžovém poli, obava o život pod sopkou nebo deformace pohledu skrze vodní hladinu. Další silné a přitažlivé téma pro něj představuje vesmír - prostor, hranice, čas, energie, hmota i víra. 
 

​Jeho současná organizovaná abstrakce tedy stejně tak uchovává emoce, prožitky a vzpomínky i popisuje myšlenkové procesy a mentální stavy. Nejinak je to v případě výstavy Sequence Travel, která s odstupem nazírá práci Jakuba Uksy za několik posledních let. Některé obrazy odkazují k cestám po Laponsku nebo Indonésii, jiné si všímají prožívání vesmírných událostí, vztahujících se k naší planetě, další se obracejí k obecnějším existenciálním úvahám – otázkám pomíjivosti, duchovní sféry či uvažování o pohybu v čase. Zdůraznění osobního rozměru malby přineslo i proměnu jejího pojetí. Z formální stránky se stal jazyk, linie už není hlavním nositelem příběhu, stává se kapilárou, znamením identity, zatímco obsahová dominance přechází na barvu, která v práci Jakuba Uksy otevírá téma. Mentální odklon od čisté formy, jinými slovy graffiti, směrem k obsahové malbě se završil.

Autor textu: Radek Wohlmuth

2020, SEQUENCE TRAVEL, The Chemistry Gallery, Jakub Uksa
 

WWW AUTORA      VIDEO Z VÝSTAVY